Blog pro každého

 

Bojíte se budoucnosti? Nesmysl. Budoucnost totiž bude i když strachy zemřete, takže logicky: není se čeho bát. Je potřeba přežít, prosadit se udržet od počátku nastolený trend. A co je v rámci vývoje naprosto nutné: zbavit se konzervativnosti a lpění na sebou dosaženém. Vše dosažené musí být překonáno, to je základní princip liberalismu, který dokonale funguje i v rámci současného neodarwinismu plynule adaptovaného na nové podněty, výsledky a pochopení. Tak jako vždy před tím: největším nepřítelem člověka je strach. Ale k samotnému člověku:

Nacházíme se v 21 století po Kristu, což je uměle stvořený rozměr lidského progresu postavený na historickém mýtu. Nic důležitého. Fakticky jsme to dotáhli k nějakým 350 000 let s původem v Africe, což ale také není nic důležitého. I ten vzpřímený savec se nevyskytl, ale vyvinul, takže jak jdeme cestou vzad, tak se přihrbujeme tak dlouho, až po těch čtyřech vlastně lezeme a vláčet osmdesát kilo živé váhy na čtyřech není úplně praktické a je to funkční jen pro dominantní savce ovládající prostředí, což nám mizí v momentě, kdy se zemí zase rozduní těžké končetiny dinosaurů, kdy je náš člověk už asi deseti a dvanácti kilovým savcem, žijícím na pomezí dne a noci a skrývajícím se v mangrovech, protože je to posera a mrchožrout. Ale i tenhle tvor se vyvinul, takže můžeme jít ještě víc vzad. Fortelný počtář to prostě dotáhne na miliony let vzad až k těm prvním organismům, co svůj odpad v podobě kyslíku vypouštěli do v té době přirozené atmosféry z oxidu uhličitého a dusíku. To je přirozený model atmosféry pro naši planetu, jistě. Miliony a miliony let vzad - vývoj člověka, který nyní ve filmovém efektu otočíme na druhou stranu a jsme opět v 21 století, na samotném konci tohoto vývoje.

Zaostříme ještě víc a fakticky se podíváme na toho tvora, co si pyšně přisvojuje planetárního vítěze, abychom zjistili, že již nikoli desítky, ale celé stovky let jede v industrializaci – podpůrném procesu anorganiky – tak masivním, že mu to umožnilo postupně se začít odpoutávat od svých animálních základů. Srst je už dávno nahrazena oděvem, zvířata se už nehoní, ale v rámci domestikace chovají a že je s člověkem ámen definují katoličtí misionáři nasazující model koitu tváří v tvář, protože dle nich je držet samici za její pánev a shora se jí zakusovat do šíje nedůstojné a při sexu je třeba hledět druhému do tváře. To je věc, kterou standardně neumí žádné zvíře, takže jakmile začal člověk souložit přednostně tváří v tvář, přestal být technicky zvířetem.

Trend odtržení člověka od zvířete však dosáhl v současnosti zcela pochopitelně nejvyššího stupně, který ale díky na začátku zmíněnému: musí i dál pokračovat. Pokračovat v duchu dosavadní evoluce, která započítává i externími vlivy s člověkem spojenými, takže důsledky industrializační pohodlnosti existence, sečtené s mentalitou stále víc stojící na intelektuální abstrakci formují druh Homo do modu ne-zvířete. V cosi stoupající nad dosažený standard průměru fauny a protože to nemá s ničím srovnání a žádný jiný podobný druh na Zemi neexistuje, není možné říct, že je to špatně, či dobře. Je to prostě...vývoj.

Následně nejmarkantnějším projevem tohoto lidského trendu je zcela pochopitelná a dosavadně atypická ztráta pohlavnosti, který se dosavadně odehrávala jen u daleko méně složitých organismů, zpravidla endemické orientace. Člověk nemající predátora, realizující svou existenci do bezzátěžového módu vegetativnosti a jakkoli nebojující jako celek o své území z prostého důvodu, že může vyslat technologie prostředí pro něj kultivující, opouští přirozeně pohlavnost, dualitu, která byla původně nastavena v rozměru určité části nových plodů zformovaných do mužské verze. Však stále za konstantního faktu, že první týdny prenatálního stádia je každý lidský plod ženou. Muži jsou lidská nadstavba, určitý prostředek koncipovaný pro prostředí, kde je třeba podávat vysoký fyzický výkon, podstupovat zátěž a zvládat traumata na těle i na duchu. Toto vše však současná společnost odstranila, takže absolutní logika velí vyhodnotit muže jako fakticky nepotřebného, tedy určeného k zániku. Je to dlouhodobý trend, takže již stovky let probíhá a už před mnoha staletími se část mužů orientovala na práci mozkem víc, než na práci tělem. Technicky a v rámci zavedeného mýtu byl Ježíš prvním, zaznamenaným metrosexuálem, protože v rámci lidské ‚moudrosti‘ kázal v trendu vzájemného pochopení a tolerance. Tedy máme naprosto zřetelný průkaz, že již před dvěma tisící lety byl muž dílem orientovaný k ženské mentalitě podpory primárně týlu. Nikoli útočný a agresivní, což byla do té doby jeho přirozená poloha. Ostatně to je i tak nějak společenský start celé feminizace lidského druhu, protože církev beroucí si Ježíše za vzor následně aplikovala dva tisíce let restrikcí na násilnost, která je prakticky dodnes dána klasickým Desaterem (či náboženských ekvivalentů) zakomponovaným do i současné, standardní výchovy. Ergo: muž zaniká již více než dva tisíce let a tak dnešní forma již naprosto čitelných metrosexuálů směřujících k dokonalému unisexu je jen a jen poctivý a dlouhodobý vývoj v čase.

Lidé se bojí zániku mužského pohlaví. Boří se jim ona křehká konstrukce sebou vnímané reality, jejich svět je postaven dualisticky a oni na tomto urputně bazírují, protože nejzásadnějším rysem lidské mentality je víra ve vlastní obraz světa. Musí tomu tak být v zájmu zachování právě psychické integrity. Přesto mužský model pohlaví je objektivně překonaný z důvodu nevyužití v původní koncepci, takže kam a jak se posune člověk, když muž zaniká?

Feminizace bude hladce pokračovat. Zcela bez ohledu na názor jednotlivců, či přání skupin. Je to globální trend o něco zbržděný v rozvojových zemích, neboť tam se mužské pohlaví vždy využívá o něco déle z důvodu nízké industrializace a nasazených technologií. Přesto i rozvojový svět dospěje do komplet femina modu a tak se líhne nejdůležitější otázka: jak se budou lidé dále množit, když základem zygoty a nového plodu je penetrace vajíčka nejrychlejší spermií, že?

Musíte chápat nad principem. Vzít v potaz, že každý muž byl na počátku svého vývoje v prenatálu ženou, pochopit, že žena je prototypem lidského druhu a tak i následně akceptovat, že 92 dní tvořící se spermie v chámovodech je...původně masivní ženské vajíčko nasekané jak cibulka do specifických mutací, které posléze v mužském principu jak projektily vystřelovaly směr ženské vejce, překonávajíc cestou nástrahy kyselého prostředí, bojující mezi sebou o vítězství. Toť podstat mužství ležící v kvalitě i funkci spermatu, takže pokud vzhledem k výše zmíněnému muž ve svém principu zaniká, nezbývá než i útočnou formaci v počtu statisíců sloučit zpět do původního, zcela v duchu globálního femina trendu. Opět do vajíčka. Vajíčko proti vajíčku totiž poskytuje naprosto rovnocennou mutaci jako dnešní model spermie penetrující vajíčko a jediné, co tomuto monopohlavnímu modelu chybí je schopnost prolnutí právě přes onu dosavadní penetraci. Tedy jak suplovat penetraci?

Člověk poslední dva tisíce let nejvíce pracoval na rozvoji technologií podporujících industrializaci. Stvořil lis z výšky dopadající na kov, nahrazující kováře s jeho kladivem. Stvořil tank pálící projektil v síle tisíců dřívějších kopiníků, co museli napnout svou vlastní sílu, aby ratiště poslali vzduchem. Člověk technologií nahradil muže natolik dokonale, že ten je již dlouhá desetiletí jen obsluhou svého vlastního principu, tedy síly přesunuté do...anorganiky. A přesně to i bude náhradou penetrace spermie do ženského vajíčka, protože člověka má díky svému vývoji plnou možnost suplovat agresivní průnik zcela hladkou, pochopitelnou a ověřitelně funkční cestou anorganického, nikoli organického propojení. Dvě ženská vajíčka se prostě propojí laboratorně, nově s možností každí z obou matek poskytnou možnost plod odnosit, či naopak jen jedné z nich, pokud ta druhá potřebu nemá. Antikoncepce pak samozřejmě zcela odpadne, protože již dnes je prokazatelně organicky škodlivá a sex nedozná úbytku ani kvality, ani intenzity, protože nové, ženské páry nebudou mít s čím srovnávat a budou mít pocit, že jejich emoční intenzita v plebejsky používaném pojmu ‚láska‘ je naprosto plnohodnotná. Samotný koit se zjemní z penetračního na dotykový, což ostatně není žádné novum a jde o standardní praxi i současných, lesbických párů.

Budoucnost je stále zcela otevřena i bez přítomnosti muže a vrcholem evoluce lidského druhu bude dosažení faktického unisexu, což je pro nás dnes nepředstavitelné, pro muže pobuřující a odmítané i většinou normálních žen. Žijeme v periodě stále s masivní vazbou na minulost, žijeme ze vzpomínek. To samozřejmě můžeme dělat i dál, protože to nemá naprosto žádný vliv na vývoj.

Výše udané je pro mne prakticky jistým trendem a jsem zcela zvyklý na většinový odpor k tomuto modelu právě proto, že popírá dnešní dualismus. Přijmout to jako teoreticky možnou alternativu není zcela snadné, zvlášť pro muže, protože to popírá jejich vlastní...zbytky původní pudovosti. Nemám s tím problém.

Pouštět se do s tímto trendem kráčející protetiky, která i ty budoucí čistě ženská těla postupně přetransformuje do anorganického rozměru, který jednou ve velmi daleké a hypotetické budoucnosti vytěsní i potřebu organické mutace nebudu. Prostě jen za sebe sdělím, že další fází po anorganické existenci je už jen čistá existence. Bezpohlavní, nezatížená tělem, prakticky extrakt dominantního lidského smyslu, kterým je intelekt a který oproštěním se od pohlavnosti i tělesna zcela pochopitelně přejde do kolektivní funkce v podobě jediného mozku, kde každá individualita je jeden neuron. Taková lidská existence pak není zatížena už ani prostředím a zůstává jí poslední překážka: gravitace. Samotný, vesmírný princip...

Já myslím, že JE to izy a pochopitelný, ne?

 

 

(Plně kompatibilní s klasickým modelem Revoluce)

 

Fakt 1: Vaši oponenti nejsou nikdy těmi, proti nimž směřuje váš odpor

Restriktivní složky jsou programově školené, připravené, počítající a mající za placený úkol vytvořit emoční svodku pro skupinu odporem vyhraněné skupiny, která se potřebuje zkratkovitě vybít v pouličním incidentu. Jsou přímo vedeni k nadhledu nad celou situací a jsou psychologicky zpracováni do stavu, kdy až věří, že zatčení a pacifikace je pro DOBRO odpůrců, protože v klidu policejního antonu se jim může stát maximálně to, že budou sedět. Ostatně separace a izolace je prvním a funkčním momentem, protože když restriktivní složky opticky vykážou ultimativnost nasazení, tak praxí přebijí emoci odpůrců, či revoltujících a tím, že několik z nich bez ohledu na jejich účastnickou kvalitu izolují získají prostředek strachu v řadách revoltujících, protože NIKDO nechce být zatčen, každý se chce bohužel praštit, či v tom infantilnějším případě alespoň účastnit se situace, kdy k útoku na ‚veřejného činitele dojde‘, neboť to vše je v přímé logice animální reaktivity, která měla vždy potřebu útočit na jakkoli nadřazené, když se sama ocitla v pocitu ponížení. Absolutní definitiva výsledku pouliční demonstrace je nulová účinnost přímo na místě, kdy maximum získatelného je mediální exhibice doplněná deklasačním textem a poukazujícím na destruktivní potenciál demonstrantů perspektivně ničících společný majetek všech (bez ohledu na faktičnost takového údaje). Demonstranti jsou tak mediálně vždy v průměru poníženi a získávají odpor i ze stran nezúčastněných čtenářů, či konzumentů obvyklých médií, kde je demonstrant vždy otevřeně, či podprahově vykreslen za emočně vyhroceného zoufalce, co svou nechápavostí směřuje k vysokým škodám podloženým iracionalitou vlastního jednání.

a) nikdy neudeříte DO, či NA cíl svého odporu

b) vaše ‚message‘ je předána již pouhým zformováním skupiny

c) máte šanci na společenský opruz v podobě šikany přes zjišťování totožnosti a následně na finanční zatížení v podobě pokuty za rušení veřejného pořádku

d) utržíte budoucí depresi, protože dynamická demonstrace vedoucí k násilnému střetu nikdy nevykazuje výsledek adekvátní vysokému, individuálnímu nasazení

e) spotřebujete svůj individuální potenciál odporu přes krátkodobou emoci a tím dojde k určitému ‚vyhoření‘ nutícího do klesajícího zájmu o účast

Shrnuto a podtrženo: účast na pouliční demonstraci s potenciálem násilného konfliktu je zkratkovitě KONTRAPRODUKTIVNÍ činnost poskytující maximálně emoční a fyzické vybití jedince, však zcela bez dopadu na umocnění prosazovaného názoru. Současná vládní představitelé považují otevřeně odpor proti svým krokům za LEGITIMNÍ, tedy s těmito aktivitami zcela počítají a vědí, že nejsou jakkoli v ohrožení, protože česká scéna NEMÁ lidský potenciál na tvorbu masově agresivní demonstrace, což je suše vyhodnoceno jak statistiky, tak psychologickými sociology přímo se konfliktem zabývajícími.

Možnost: JE 21. Století a společnost již přešla od fyzicky konfrontačního stylu k modelu ‚legalizovaného zneužití‘ legislativní cestou. Tedy ano, platí onen diskutabilní argument, že pokud MÁME ‚informační věk‘ (o čemž já osobně přesvědčen nejsem, protože dle mne jsme v dezinformační fázi k informačnímu věku teprve teoreticky směřující, která se ale z 50% může přetavit v čistého Orwella), tak jedinou zbraní je opět...informace.

Informace jako zbraň může být dokonale destruktivní, neboť využití potenciálu informace se věnuje celá věda zvaná ‚sociální inženýrství‘, v které jde o jediné: vytvořit takové informační schéma, které v realitě modifikuje individualitu do kýženého stavu. A nejde o nic tajemného, protože prvními informačními inženýry byli už za středověku jedinci schopní psát, co anonymně informovali příkladně svého obchodního nepřítele, že žena mu je nevěrná, na čehož základě on předvídatelně zareagoval, ženu v afektu zabil a dostal se tak do nepřízně buď z důvodu právního, či z důvodu rodového, což ho sekundárně donutilo svůj obchod minimálně redukovat a poskytnout tak prostor onomu původnímu útočníkovi v anonymitě, což ale byl od počátku právě záměr. V dnešní době funguje sociální inženýrství v daleko vyšším rozměru, neboť na tomto schematu účelové, informační manipulace nestojí jen určité správní organizace, ale je podstatou i samotných vlád a to nejen té české.

Nejdůležitější položkou je tak zvaný ‚new speak‘, tedy verbálně koncepční formulace mající destabilizovat čtenáře, či posluchače dikcí i obsahem netradičních pojmů, což společně vyvolá v konzumentovi projevu pocit důležitosti a přikládá jedinci používajícímu ‚new speak‘ větší váhu, než skutečně má. Druhým faktorem je ‚copywritting‘, což je opět účelová sumarizace textu mající za úkol stvořit předem určený, cílený dojem a bez ohledu na vstupní stav. Copywritting je podprahová psychomanipulace textem, kdy se realitě dává jiný význam a to v současnosti daleko víc do pozitivního vyznění, čemuž se zas moderně říká ‚feeling‘. Celé toto schema je aktuálně využité reklamou a marketingem, takže jedinci schopni ‚new speaku‘ i ‚copywrittu‘ jsou finančně cenění a jsou nasazováni jak na čelní místa obchodu, tak samozřejmě i politiky, neboť tyto dvě občanské manipulace existují aktuálně v přímé symbióze. Manipulace se stala ústředním a dominantním momentem celého vládního servisu a tak logicky jde o zcela iracionální skupinu jednající jen v neprůhledných zájmech bez ohledu k vlastnímu občanu.

Co je tedy třeba v případě, že fyzické nasazení na ulici je kontraproduktivní a jde spíš o romantickou ventilaci emočního zatížení uvnitř? Pochopit současné, manipulativní schema aplikované plošně na veřejnost, začít rozlišovat a filtrovat vysoký, emoční náboj, který je zpravidla symptomem funkčního new speaku majícího zmást, nikoli vysvětlit. Pochopit, že ‚důvěra‘ je TAKÉ emočně romantický prvek generující závislost na pohledu druhého a tak přebírání názoru se v současné době stává nefunkčním, protože technicky každý názor je zatížený subjektivitou a jejím stavem. Pochopit význam autonomního, či nezávislého myšlení a NEMÍT IDEOVÝCH IKON v žádné z podob. Nemít nic, co bych považoval za funkční vysvětlení reality, protože realita je stále se měnící proces zneužívaný ponejvíc právě pro detekovatelnou zvykovost těch, co svůj názor jen velmi špatně přepracovávají. V krajním případě pochopení tohoto všeho si uvědomit, že PRAVDA nejen že nikdy ani neexistovala, ale i stále neexistuje a pojem ‚pravdy‘ stojí na omezeně akceptovatelném souhlasu, který popírá další faktické okolnosti. NEEXISTUJE seriózní zdroj informace, existuje jen informační konfrontace na subjektivním vyhodnocení, takže tvorba subjektivního názoru vede k pocitu vlastní PRAVDY a tu je třeba následně brát s rezervou. Ergo: NEZAKLÁDAT si na sobě sama, neútočit s davem a přesto s odstupem spolupracovat na trendech, které vykazují souhlasnou hodnotu s vlastním, nedogmaticky chápaným názorem. Nebýt apriori nikým a přesto kooperovat v úrovni, na níž nemá dosah současná justice, která je tupou zbraní v rukou primitivně myslící formace s mocenskými pravomocemi.

Být Anonymem

Pochopit

Uchopit

Zvítězit

...kdy potlesk není třeba a jeden je až dost. Jednoduché...

 

 

 

Evoluce funguje na jednoduchém principu, kterému říkáme rakovina a máme možnost sledovat ho každý den nejen na sobě, ale i na okolí. Organismus disponuje imunitním systémem, což je něco jako společenská doktrína; jde o ochranný mechanismus střežící prostředí a eliminující vše, co by mohlo systém ohrožovat. A to včetně perspektivně zhoubných buněk rakoviny, kterou jsem na úvodu označil za hlavní, evoluční páku. Všimněte si jediného: když se řekne rakovinné bujení, vytane jako první asociace pojem ‚zhoubný‘. Strach lidí z vlastní dezintegrace, které úderně říkáme SMRT! Zas ale, pokud jde o ‚bujení‘ je to už vícečetný výskyt, tedy jde o něco, co počíná konkurovat organismu a zároveň je to s organismem neslučitelné. Nádor. No a debil jsem proto, že mne u pojmu ‚nádor‘ napadá na rozdíl od ostatních lidí...revoluce!

Tak jako vždy je rozdíl mezi vírou a faktem. Víra je, že nádor člověka zabije. Fakt je, že nádor je jen koncentrace nejsilnějších buněk v organismu, které překonaly imunitní, ochranný diktát, rozumíte? Rakovinné buňky jsou nejsilnější prvky těla, takže jak mohou za to, že jsou dominantnější, než ty ostatní? Nemohou. Je to jejich vlastnost, která byla kdysi kýžená pro nás všechny: růst a sílit. Následně: je problém organismu, že je slabý a nedokáže rakovinným buňkám vzdorovat? Z mého úhlu už ano a rozhodně vnímu za větší zápor imunitní impotenci vlastního organismu, než abych silným buňkám vyčítal, že jsou silné. Idiot jsem jen pro ostatní, nikoli sám pro sebe. Čili JEDINÝ problém rakoviny je, že buněčná perspektiva na lepšího člověka toho současného člověka zabije. Evoluční princip, kdy perspektivně funkční a udržitelné zabíjí to předcházející a překonané. Voila a zde už minimum z těch co nejsou vylízanými kretény dokáže vidět ono principielní pozitivum rakoviny. JE to oslava života a PROTO – jak je psáno v záhlaví – jsem debil pro většinu.

Pocit z existence je emoce odvislá od předsudku integrity. Člověk má pocit, že je celistvý a že ovládá každý svůj úd tak, jak se sluší. Že je člověk hovado odhalíme ve chvíli, kdy mu před bulvy vystavíme sofistikovanou zprávu v kostce říkající: „Maminko, máte rakovinu.“ Pak se pocit z integrity bortí, nastupuje emoce zoufalství, hrůza, strach z vlastní dezintegrace. To si to pak takhle šinu kolem postiženého evolucí a jízlivě si ucedím: „To je ten pocit z ovládání sama sebe a ze své znalosti?“ Než se však dokážu cynicky zařechtat, zalehne mne zpravidla kohorta emočně propojených s nositelem rakoviny a zhruba dvanáct až patnáct minut mne kopou do hlavy a genitálií, že: takového sráče, aby jeden pohledal! Rozumím jim. Oni se bojí, že přijdou o toho, s kým jsou propojeni. Tak jako vždy: nebojí se nakonec ani tak o toho nositele evoluce, bojí se o vlastní, subjektivní ztrátu emočního pouta na osobu blízkou, protože mozek je nastaven k povyšování četnosti druhu, tedy k plozením a rozšiřování počtu jednotek. Čili když nějaká zemře, urodí se nám v lebce trauma suše sdělující, že tohle bylo špatně a že už to nemáme dělat, protože nás má být víc, nikoli méně. No, ale po zmlácení mám většinou stejně tak odulé pysky, že mám starost s tím, jak vyplivnou rozdrcené zuby a nějak se mi tam nevejde sdělit emocí nadšeným jedincům pochopení jejich násilí na mé osobě. S lidmi je kříž...

Tedy a nyní sociálně: rakovina společnosti jsou volní radikálové spouštějící dezintegrační bujení na různých místech doktrinálního (imunitního) systému. Radikálové hrozí, že spustí bujení, které systém zabije. Leč: radikálové jsou nejsilnějšími prvky společnosti a dodatečná bonus: adaptovaní radikálové DO společnosti se stávají jejím jediným posunovatelem vpřed. Jako v lidském organismu. Když se mutující buňka adaptuje - a že se to občas stane – protože drtivou většinu rakovinných buněk imunitní systém odchytí a zabije, kdy jen některým se povede uniknout a samostatně počít tvořit nádor, tedy když se rakovinná buňka adaptuje, dochází k vývoji vašeho organismu. A protože se VYVÍJÍME, tedy měníme, tak jasná logika říká, že těch adaptovaných, rakovinných buněk je víc, než těch, co zabíjejí svého nositele. Po pravdě: rád si tykám jen s lidmi, co tuto paralelu mezi lidským organismem a společnosti vidí, protože to jsou již o chlup více smýšlející jedinci, kteří zpravidla negenerují nekontrolovatelné násilí po větě: „Jé, ty máš rakovinu!“ Lidská idiocie v průměru je prostě brutální, takže náhled na společnost přes funkci čelního laloku mozku je poplatná jen z mého úhlu kriplům, co mají mne zas za kompletního debila, neboť dle nich vykazuji naprosto nesrozumitelné a chaotické postoje jakkoli nespolupracující...s imunitním systémem (doktrínou). Přesto JE sportem drtivě většiny lidí pohlížet na společnost (organismus) právě jen přes ten mozek, takže se dostáváme k definitivnímu: REVOLUCE (vítězně bující rakovina) je VŽDY pro doktrínu překvapením a ti patřící historii vždycky kvílí, že jde o ztrátu aktuálního stavu těla (společnosti), však ani radikál, ani revoluce NEJSOU tím negativním fakticky, protože JSOU principem globálního vývoje.

Přál bych si, ale tohle myšlenkové schema, které mne provází pocitem z existence někdo alespoň zkusil porovnat s tím svým, protože: a) mám v něm jen empiriku a ověřitelnost, b) nemám v něm žádnou programovou destrukci, ale jen sekundární a pochopitelnou destrukci překonaného, c) MYSLÍM, kurva, na dobro celého lidského druhu....a proto jsem debil pro většinu. Názor složený jen fakt, bez víry a přání, z mého úhlu absolutně existenčně faktický. Takže PROČ...se nemůžeme bavit v tomto duchu?

 

Kdokoli normální není schopen vytvořit si samoúčelnou averzi proti komukoli a tu pak cíleně udržovat, živit. Samoúčelná averze je vždy sublimací komplexu na straně toho, kdo nesnáší, neboť logika existence jasně říká, že odpor si lze stvořit jedině na objektivní podnět. Před dvaceti lety zde vypučela plošná nesnášenlivost k prakticky jediné, tehdy dosažitelné skupině, kterou šlo uchopit a tou byli komunisté. Postupným ohýbáním a dobrušováním historických křivd se nakonec podařilo namířit všechny hroty hořkosti právě proti komunistům, a protože moudřejší cítili, že je to neupřímné, urodila se kompenzace na druhé straně: demokratické hype. Leč tato společenská zábava nevydrží věčně, takže po jejím vyčpění a minoritním pochopení, že současný systém se neliší od systému předcházejícího pro průměr, dokonce snad že je existenční kvalitou horší, než byl, bylo třeba nalézt společenský sport nový. Však když zde nemáme žádnou politicky markantní skupinu, kterou by šlo zuřivě deklasovat přes její přehmaty, kam jinam se pak máme obrátit?

Ó, ano. Je to jasné. Když se nedostává ‚odporných soudruhů‘ z vlastních řad (kteří jsou zcela pochopitelní), jsou na řadě odlišující se jinak. Cikán je pak skvělým terčem, protože postkatolická výchova a lidová slovesnost nás nenechá hladce projít sděleními, že cikáni když nekradou přímo děti, tak slepice určitě. Samoúčelná averze proti cikánům na sociální rovině je vlastní drtivé většině solidně vychovaných, hlavně tedy těch, co si dnes říkají demokraté. Tento odpor lze však dobře skrývat a když si zajistím existenci mimo kontakt s touto etnickou množinou, mohu se následně tvářit jako otevřený multikulturalista, protože na mne nemají přímý dopad. Mohu je nesnášet jen hluboko uvnitř. Ale abychom byli zcela upřímní: rasismus NENÍ nesmyslný na pudové rovině, protože u každého normálního tvora (vyjma člověka), pozorujeme logickou předpojatost proti všemu neznámému a neprověřenému. Hovořil jsem ještě s vlastními předky narozenými v století osmnáctém a ti mi doložili, že když se v jejich historicky tradiční, české vesnici poprvé objevil černoch, začala se celá vesnice zuřivě křižovat v nezlomné jistotě, že tentokrát už opravdoví satanáši přišli pro hříšného člověka. Klika byla, že církev učí své ovce k ohnoutství (někdy až do rozkroku kněze, což se má završit felací), takže prvního černocha neukamenovali, neboť ho považovali za ‚trest bóží‘ jejich směrem. A paradoxně i tak přemýšlí řada dnešních idiotů v rozměru slovního spojení: „Proč právě já musím mít kontakt s cikány, když jsem jen bílý Čech, co chce žít slušně a podle pravidel?!“ Tehdy i teď jde jen o riziko ohrožení územně zvykových hodnot, do kterých vstupuje nový prvek; o jekot konzervativců, co odmítají existenční změny a chtějí zemřít přesně tak, jak se narodili, čili když byli zvyklí na uctivé zdravení se a tereziásnký přístup, je takový Fedor Cikán s mezerou v zubech a humorně nadhozenou otázkou, kolik že to mají slepic, ihned a logicky koncentrací nebezpečí.

Ono, když půjdeme ještě dál, tak uzříme, že naprostá většina plebejců už není schopna relativity a může to mít klidně vědecké tituly z obou stran. Zvyk JE železná košile a to košile taková, která nejde zpravidla sundat, takže když jak kojenci začneme nasávat ovzduší vlastního světa, získáme brzo pocit, že je to správný vzduch (když neumíráme - prosperujeme). A správný = normální. Dnešní svět je tedy normální, řekne si každý, průměrný jouda, protože nepropojuje uvnitř lebky. Chce to prostě jednoduše. Asi jako technokraté, či jedinci bez slovní zásoby. Ona chybějící mentální doložka by mu ale sdělila, že i kdyby Fedor Cikán hrubě znásilnil postkatolickou Anežku Bábovičkovou věku šedesáti let na kočičích hlavách před její roubenkou, takže TECHNICKY to není nic proti ničemu, protože prostě jen potentní a fyzicky nadřazený samec uplatnil svou možnost na podřízené samici neschopné odporu. Lidově se tomu říká ‚znásilnění‘ a cyklicky se to vypichuje jako zásadní zápor lidské koexistence, protože je to situace bublající násilím, výkřiky a poletujícím ejakulátem, což je prostě FAKT špatně, anžto je to pudové a vůbec to není postaktolické. Všímáte si? NENÍ TO PROSTĚ ZVYKEM! A protože cikáni jsou kvalitní v tom, že CTÍ svou pudovost (schválně: kolik znáte cikánů s civilizační depresí? Prsty jedné ruky maxiálně. Ale když ukážete na bílé knédliky, má tenhle oser každý druhý. To je proto, že cikáni ROZUMĚ jedou v obou plohách existence: pudové i sociální, kdežto hovado běloch se snaží předstírat, že v jeho životě existuje jen a jen morálka, tedy předstírají život bez pudových motivací. Cikáni proto mají tedy v tomto případě daleko větší právo na vzduch, než bílí tuzemci, fakt...)

Ale abych se vrátil k původnímu: už i v tom aktuálně pochodujícím Šluknově to fakticky není o ‚spravedlivém rozhořčení bílých nad přístupem ke koexistenci tmavých‘, jak udávají rádoby demokratická média. Jde o výron nakumulované společenské frustrace, protože ve Šluknově, jako i v ostatních venkovských regionech prudce poklesla pracovní uplatnitelnost, tedy průměr se dostává na hranu materiálního dostatku a tato nejistota v něm jitří pocit obecného ohrožení, který vyžaduje svodku. Když pak takovýto chudák, říkající sám sobě ‚spravedlivý demokrat státu a pracující Čech‘ zjistí, že je systémově vysmívána jeho ochota ke státní loajalitě – zahořkne. Zahořkne a začne hledat, kudy to ze sebe dostat. Začne pochodovat a prakticky je jedno, proti čemu...

Nechápu, proč si tolik lidí neuvědomuje, že Čechy NEJSOU suverénním státem, ale že jsou v područí a že ‚tržní‘ v našem podání znamená prostituční. Klaus nikdy ani neměl mentální mandát na vůdce našeho ‚kmene‘, kdy Havel už tuplem ne. Nechápu, proč lidé nemohou mít v lebce obraz solidního, samostatného a nezávislého státu, který by si držel jak půdu, tak infrastrukturu, která by logicky dala pracovní uplatnitelnost všem těm, co nemají mocenské ambice, ale jen sklony ke konvenční existenci. Chápu ale důsledky současného stavu a tak mne cikánská otázka výrazně nevzrušuje, neboť je naprosto logická, či předvídatelná. Prostě společenský alibismus CZ ksindlu...

(Případný čtenář má svůj subjektivní pohled, vytvořený na základě existenčních zkušeností a neslučuje se s vyjádřením autora. Autor nečeká souhlas, ani pochopení. Výměnou jděte do prdele s nadávkami, ju? ;)

 

 

Bez emocí a čistě mechanicky se opět shodneme na klasickém, že základem našeho druhu je žena, neboť i muž má své bradavky, které mu jsou ale absolutně k prdu, takže si může dřepnout na kmíny a přemýšlet, proč je vlastně má. Až pochopí, že mužské bradavky jsou pozůstatkem krátké periody na počátku vývoje v mateřském lůně, kde jsme nejdříve všichni ženami a až teprve později se přes genetickou koncovku některé ženy přetaví na to, čemu dnes říkáme ‚muž‘, můžeme si asi začít tykat, protože počíná kvést objektivní pohled na naše sociální společenství – biologickou koexistenci. Opět a opět: ano, žena je základem a prototypem celého, lidského druhu. Ergo i ostatních životních forem jedoucích v dualitě.

Muž je tedy programovou a koncepční modifikací ženy, jejím upgradem stvořeným k určité funkci, kterou předjímá jeho další fyzické nastavení. Zvlášť pak práce žláz, stavba kostry, elektrická aktivita mozku a z toho pramenící komplexní projev – to vše jasně signalizuje jakou a proč takovou funkci muž má. Je větší. Je silnější. Je přímočařejší. Společně s tím má ale křehčí konstituci, kratší životnost a není schopen široké empatie, tedy vcítění se do druhých, neboť jeho mentální schema nepředpokládá jeho vlastní péči o plod, tedy jeho myšlenky nemusí logicky mapovat potřeby externího tvora – dítěte. Muž je v základu individualista připravený na mechanické zajištění ženy rodící jejich společné plody. Muž je opravdu jen nástrojem rotujícím kolem feminy, která se soustředí na vývoj středobodu – plodu jejich fyzického spojení. Pak pokud tato principielní funkce není naplněna, vzniká biologická disharmonie, vnitřní, pudový pocit neuplatnění své existence a ta – nyní pozor – je v současné době překryta nespočtem krajně vulgárních, existenčních modifikací s tím, že ona frustrace z nenaplnění prosakuje ven v podobě všeličných depresí, neuróz a psychických problémů. Ty se pak jako samostatně léčí a opět se hledají zkratkovitá vysvětlení praktikujícími psychology, nikdy se ale nepoukáže na základní příčinu disharmonie, neboť CELÁ společnost dnes stojí proti živočišné expanzi. (I to je kompletně pochopitelné, neboť je to trend v přímé úměře se zpasivněním populace celkově. Rozvinuté státy musí logicky vymírat a také to nadšeně dělají...)

Pak pokud je muž přísně koncipován jako opticky silnější a dominantnější prvek v lidském páru, ale skutečně jen opticky, protože je to muž – jak jsme si řekli – kdo rozhodně dříve zemře a kdo je daleko náchylnější na rozvoj degenerativních problémů (tedy fakticky je silnější je samozřejmě žena) , je kompletně nesmyslné potlačovat a negovat jeho funkci tak, jak je vlastní opět dnešku. Současný systém je produktem povětšinou velmi, velmi hloupých žen označovaných se za ‚feministky‘ a vykleštěných mužů bez své hlavní funkce, kterým se zas říká ‚demokrati‘. Feministky a demokrati na všech vrstvách společenské hierarchie těží z postkatolického modelu pacifikace, která přešla do výchovy a která nás v minulých stoletích učila, že pokora a poslušnost, skromnost a morálka jsou nejdůležitějšími atributy lidského projevu. Tento církevní trend měl jediný účel: eliminovat odpor k rozhodujícímu patriarchátu, jenž byl složený ze starých a nefunkčních církevních úředníků, takže čím více byli lidé pokornější a poslušnější, tím více byli oni v bezpečí a jejich pozice nebyla ohrožena. Leč právě tato ‚pokora‘ se hodí jak feministkám, tak demokratům, takže tyto dvě množiny pokračují v církevním trendu a kastrují společnost dál a dál přes ony klasické výkřiky, že pohlaví si jsou rovna (feministky) a že každý má právo na svůj způsob života (demokraté). Obě tyto množiny lidí mají krajně dětský pohled na živočišnou koexistence, stvořili si mýtus zvaný ‚humanismus‘, což je pa-věda vydělující člověka ze společnosti ostatních zvířat a vytvářející naprosto racionalitou zrůdné pa-poznatky, že člověk je něčím JINÝM, než ostatní fauna. V kompletní upřímnosti a v povoleném afektu uvnitř sebe skutečně vnímám demokraty s feministkami za těžkotonážní ksindl, neboť jsou to právě oni a jejich sympatizanti, co globálně likvidují celý druh Homo SS.

Samotné vysvětlení lokálního úpadku sexuálního zájmu je pak nabíledni: pokud demokraté a feministky určující řád dnešního světa přes společenskou doktrínu programově potlačují genetickou modifikaci muže, stává se tato ve svém důsledku zbytečná a i když si můžeme přát její zachování pro perspektivu, bude a aktuálně je odstraňována mechanickou cestou, takže NIKOLI muži, ale společnost si cíleně buduje vlažné a nedůstojné muže, kteří ano: jsou demokraty a chápou rovnost pohlaví, však to je to JEDINÉ, co jim názorově zůstane v lebce, tedy jsou již daleko blíž původnímu modelu ženy, než aby jakkoli aspirovali na právo nosit kalhoty. Demokratičtí chudáci s vírou v pohlavní svobodu za sebe nemohou; jsou to zcela pochopitelné produkty soudobé civilizace, jsou takto zformováni a bohužel – je jich stále víc, či už většina. Jsou fakticky oběťmi tlaku na morální umravnění koexistence, která ale už překročila kalkulativní perspektivu sebezáchovy, která je dána porodností a současnou fertilitou 1,3, tedy objektivním vymíráním etnika.

Aktuálně jsme ve ‚veselém‘ soumraku vlastního kmene a perspektiva je stanovena v asimilaci s funkčnějšími, což jsou pochopitelně ti méně socializovaní, z rozvojových zemí. Ti nás zcela pochopitelně zařadí do svých řad, protože oni jak migrují, tak i lokálně agresivně expandují, jednoduše daleko přirozeněji dodržují živočišnou funkci. Jejich zrůdnost je v tom, že i oni se nachytali na pasivitu a infrastrukturní dostatek ‚vyspělého světa‘, takže po naší asimilaci přejdou v podobný režim, jaký udržujeme my dnes a budou trend samozřejmě opakovat. Snižování porodnosti, pokles pohlavního zájmu, postupná eliminace muže jako biologického archetypu se svou fatálně nutnou funkcí. Lidstvo tedy je na odpis a i když mu dáme dalších tisíc let, tak pro současnou mentálně vykloktanou opičku to přijde jako doba velmi dlouhá. Živočišně je to však perioda dlouhá jako tlesknutí...

Závěrečné varování: pokud si najdete instantní protiargument proti tomuto textu, jste demokrat, nebo feministka. Pak by vám mělo být okamžitě jasné, že s mou osobou, datlící tento text, si nikdy tykat nebudete a ani jí nechcete blíže znát, protože mě se už nepodaří zlomit k patetickým, homosexuálním pohledům dneška, ozdobených vírou v demokracii. Jsem už moc starý a už navždy budu věřit jen ve své pohledy na společnost. Sám a na okraji. Čau.

 

 

U mne vychází z tvrdého pocitu absence stádní empatie, tolik nutné pro naprosto každý, živočišný druh. Empatie není patriotismus, empatie je uvědomění se za jednotku živočišné množiny, která by měla lokálně co nejvíce spolupracovat pro udržení si prostředí schopného produkce dalších jednotek biologického cyklu. Extrém toho trendu samozřejmě vede k utopické ideologii aplikovaného komunismu, který je technicky nenaplnitelný právě z důvodu rozdílné mentální dispozice v lokalitě žijících jednotek. Přímá úměra, že čím primitivnější myšlení, tím větší inklinace k základní, pudové potřebě pouhého sebezajištění mezi lidmi platí stále velmi silně a tak bezválečná – tedy mírová - perioda dokázala v pohodlí vyprodukovat tolik neohrožených jednotek, že ty ve svém počtu vygenerovaly vítěznou skupinu logicky jednodušších, kteří prosadili orientaci na rozumově prázdný kapitalismus. Ergo současná perioda je opět zcela pochopitelný důsledek dlouhodobého míru v regionu, který pochopitelně musí vytvořit tlak na sílící vegetativnost a pro ní je materiální existence v podobě kapitalistického zřízení naprosto ideální...

Živočišné druhy mají v rámci biokomplexu svou nadřazenou funkci, stojící nad individuální existencí. Nejsem ani teista, ani optimista, ani věřící v cokoli nadřazené v podobě unikátní entity. Preferuji jen souvztažnost, kde se tato verbální krkolomnost moderně podává za ‚kvantum‘. Pak v rámci tohoto ‚globálního schematu‘, či mřížky, je právě naše území aktuálně v podobě atrofující, či degenerující části – bez společné produkce i nasazení, rozdrobené na titěrné existence jednotlivých buněk stále silněji se vymezujících, tedy vzdalujících ostatním přes svá osobní práva. Bohužel setrvačnost biokomplexu stále produkuje kvalitně koncipované jedince, jejichž podstata byla budována statisíci lety vývoje. Bez jakékoli pohlavní prefrence jde skutečně více o muže, kteří jsou daleko méně adaptabilní z důvodu, že geneticky jsou určeni za pouhé nástroje sloužící k ochraně rodících femin. Ty naopak dokáží velmi vysokou adaptabilitu, neboť jejich schránka a koncepce je prostředím pro zformování plodu, takže žena se přizpůsobit musí umět a tento princip je vyjádřen už samotným koitem, kdy žena je přijimatelkou po svém celkovém souhlasu s pářením. Vždy je to muž, co bývá vybrán jako vhodný, kdy samozřejmě v dějinách figuruje řada případů, kdy si muž volil své partnerky z pozice moci, ale ty logicky podléhaly ‚volání pána‘, protože žena si kvalitnějšího, než regionálně dominujícího samce zvolit nemůže. V případě, že by příroda nastavila ženy, které jsou základním prototypem druhu za silné, ztratila by funkce muže význam a toto pohlaví by bylo asimilováno v trendu k bezpohlavnosti, což je pro savce vykolejení z ověřené duality. Proto je naprosto SPRÁVNÉ, že opticky se nechá za rodinu rozhodovat muž, neboť tak je naplněna jeho genetická funkce nástroje a jedině tak se muž udržuje ostrým. S ním však kráčí žena, která déle žije, má kvalitnější organismus a je schopna pečovat o plod. Jde o kompletně DEMOKRATICKOU a biologickou kooperaci, kde jsou jen naplňovány, nikoli prosazovány logické funkce. A v případě této dualistické homo harmonie je opět naprosto pochopitelné, že koncentrací mikroreginálně dominujících mužů vznikají spory přerůstající do válek. Války prosítují slabé a silné, pročistí populaci a mají dopad na obě pohlaví, takže i ženy přecházejí více do střehu v období konfliktu, neboť je přítomno obecné ohrožení.

Logika válek je fatální. Fatálně nutná pro kvalitu celého druhu, takže se konečně dostáváme k pochopení biologické frustrace vyvěrající z dlouhého období míru, v němž se právě nacházíme. Jedině touto cestou můžeme pochopit, proč je současný individualistický kapitalismus jen zoufalou, systémovou prohrou a proč když máme onen mír a většinový dostatek, klesá prudce porodnost a roste impotence. Kreténi těchto dní plkají nespočet zástupných důvodů a hledají druhově zcestná vysvětlení, proč národ vymírá a je suplován migranty z dynamičtějších lokalit. Dnešní argumenty jsou koncipovány od výchozí hodnoty zachování současného komfortu a udržení bezválečné periody. Jsou to tedy hrubě účelové argumenty, vhodné pro doktrinální školáky, kterými je opět bohužel drtivá většina konvenčního občanstva. Jsou to smutné argumenty pro jednoduché, lpící na materiálně individualistické existenci, která v trendu opět zcela a jasně vede k zániku...

Nakonec zrození diktátora je zpravidla rozpohybování vegetativní fáze dlouhodobě nasazeného kapitalismu, takže i přes trauma jednotlivců jde o biologicky komplexně naprosto funkční moment. Jedině diktatura může nasadit živočišnou selekci v podobě zformování aktivního odporu těch, co se podřít nechtějí a jedině nestabilní prostředí je cestou k pudové potřebě genetického zachování, tedy k růstu porodnosti. Jen ti z vás, co vidí dál než na dno svého talíře mohou pohodlně vyhodnotit, že nemajetní se množí a kříží daleko intenzivněji, než movití, kteří svou biologickou potlačenost zdůrazní v početí jednoho chudokrevného potomka. A protože současná rakovina kompletně bezmyšlenkového kapitalismu je většinová, je diktátor jedinou cestou k alespoň nastartování druhově ozdravného procesu konfliktu – války. Válka vždy byla horečkou lidského území a po jejím odeznění z ní člověk vycházel slabší z vyčerpání, ale daleko odhodlanější existovat pro víc, než jen pro sebe. Po válce mají lidé veřejný zájem a jsou v přímém opaku toho zoufalství vulgárně nefunkčních Čechů dneška...

V reakci na text Iva, který diktaturu podává jen jako logickou alternativu. Já jí prostě vidím za přínosnou, v reflexi na současný stav...

 

Kostěj Nesmrtelný, Ivan Neprůstřelný, Lenin V ječný, Boodin Nemilosrdný - namátkově vybraná skupina možná historických, možná pohádkových postav. Pátrání po jejich možné existenci živí spousty odborníků už celé generace.

Boodin má zajmavou vlastnost - objevuje se naprosto nečekaně na nejrůznějších místech. Řádil v centru pravičáků, vybouřil se v centru tvrdých katolických hochů. Všude zanechal stopy - ale jen stopy.

Na základě dlouhodobých studií se podařilo vypátrat, kde hnízdí. Citlivé přístroje ukázaly téměř do středu bezvýznamného poloostrova nazývaného Evropa. Dál už bylo možno pátrat podle údajů, které se podařilo získat.

V blízkosti jeho obydlí se má vyskytovat jak železnice, tak silnice. Navíc vlastní rozsáhlé latifundie, na kterých pěstuje pro potěchu sousedů unikátní sbírku plevelů.

Bezvěrec Boodin se může rafinovaně skrývat na naprosto nečekaných místech. Hledat ho v kostele bylo jen logické. Ale ani tady pátrání nevedlo k úspěchu.

Odpůrci ho však dosud také nevypátrali, alespoň otisk jeho kůže na zdi kostela ještě není.

Boodin je velmi plodný. Ptát se dětí kde mají tatínka, nebo říkat maminkám, že děcko je celý Boodin na základě vlastní zkušenosti rozhodně nemohu doporučit.

Vypadalo to nadějně, ale lidé jsou zlí. Tomu vlevo jsem pochválil děcko - jako by Boodinovi z oka vypadlo - a varuji. Umí slušně utíkat i s kočárkem.

Děti, ženský - jen Boodin nikde.

Někde však musí být - proč by si jinak město opravovalo opevnění?

Možná, že se ho pokusili usmířit postavením sochy. Tahle to není, Boodin je všechno, jen ne svatý.

Bingo! Nebo ne? Podoba se sochou je přímo úžasná.

Nemilosrdný by ale byl titul spíše pro tohoto pána

Místní obyvatelstvo je určitě Boodinovi příznivě nakloněno. Jinak by pro něj neměli zrovna tohle k přivítání.

Co ještě o Boodinovi víme? Pečlivou dedukcí se prokázalo, že jen jedna osoba odpovídá všem dosažitelným údajům. Ano - to je on. Boodin Nemilosrdný osobně.

 

Facial Rowdies je v nadsázce stvořená skupina uživatelů Facebooku, kdy pojem ‚facial‘ pochází z rodiny online pornografických výrazů, kterým nelze prakticky uniknout, neboť se vyskytují na všech diskutabilnějších stránkách. Následně ‚Facebook‘ a ‚Facial‘ mají společný základ, protože jde stále o obličej, kdy legrace spočívá v tom, že i Facebooku není možné online dnes uniknout. Stejně jako pojmu ‚facial‘. Výsledek: záměna slova ‚facebook‘ za ‚facial‘ – ironická legrace.

Rowdies je pak anglický výraz pro primitivní fanoušky povětšinou fotbalu, co žijí svou pudovostí. Rvačky, sexismus, agresivita, prakticky přesný opak sociální kulantnosti. A protože Facebook je většinou používaný jako sociální vizitka, jsou schématičtí ‚rowdies‘ v přesném opaku této společenské exhibici. Nu a když zaměníme hystericky solidního občana, co se pozitivně prezentuje na Facebooku za rowdieho, co nám vyjde? Ironická legrace...

Facial Rowdies jsou pak zcela logicky ironickým uskupením, stojícím v opozici sociální křeči a cíleně překračující společenská pravidla, neboť to právě není standardem. Chápáno? Člověk, v tomto případě muž, má být člověk hravý a jeho mentalita se periodicky mění dle situace. Muži jsou dále zatíženi násobky náporů pohlavního pudu, než se vyskytuje u žen, takže mají zcela biologicky pochopitelné sklony k sexismu. Nakonec jadrná mluva, přecházející až v čistý vulgus je jasným signálem mužské, genetické kvality, neboť vulgus je expresivum, pojem zkracující trend sdělení. Muži prostě POTŘEBUJÍ být někdy sprostí v případě, že jejich gen funguje správným způsobem.

Proto do skupiny nemají přístup ženy a rozhodně to není ve formě, že by se skupina ženám nadřazovala. Skupina ženy ctí jako své družky, přítelkyně a manželky, ale zároveň vnímá, že dobrá žena je citlivá osoba z důvodu, že má pečovat buď aktuálně, či perspektivně o potomka. Žena nemá být vystavena hrubým a vulgárním projevům muže, takže proto jsou ženy chráněny tím, že do skupiny nemohou. Je to pro jejich dobro a pro možnost, aby si udržely své romantické představy o fungování světa, které následně mohou předávat dětem.

Obsahem skupiny je tak krajní bodrost, či čistě subjektivní projev bez potřeby sociálně exhibovat. Stejně tak se účastník setká s erotickým materiálem a kontroverzními myšlenkami jinak kriminalizovanými. Skupina je vytvořena právě za účelem mít možnost probrat s druhým i obecně nepřijatelné momenty, které se mu urodily v lebce na základě nějakého vnějšího stimulu. Veškerý uvnitř umístěný materiál však rozhodně NEMÁ vypovídající hodnotu o komplexní povaze autora, co příspěvek umístil, neboť skupina je orientovaná na okamžitou náladu, okamžitý projev a zájem, takže vše uvnitř umístěné slouží jen jako možnost ke zkonzultování, či k vlastnímu zájmu; NIKDY to neslouží za materiál mající jeho přispěvatele soudit. Následně nezapomenout na to, že v této množině platí: čím hrubší, tím lepší...právě pro onu kýženou funkci sociální kompenzace.

Do skupiny lze vstoupit pouze jednou. V případě nezájmu povětšinou z důvodu vlastní svázanosti rozměru, že nejsem ochoten akceptovat komplexní projev humanity, je samozřejmě možné jednorázově vystoupit, bez oné možnosti návratu. Ve skupině jsou si všichni rovni a to zcela. Roli nehraje jejich společenské postavení, věk, ani teistická, či politická víra. To vše stojí MIMO tuto skupinu a patří do konvenčního světa, čemuž Facial Rowdies právě oponují. Připomínají sami sebou, že člověk JE a BUDE komplexním, navzdory všem společenským doktrínám a morálkám. Jde o skutečně krajně volnomyšlenkářskou skupinu, ctící v první řadě individualitu a její založení.

Nakonec sdělit uvnitř skupiny druhému, že já znám ještě surovější projev humanismu je kýžené, aneb vše stvořené člověkem je lidské. Kdo tvrdí opak je sociálně vykleštěný vůl...

 

 

Kapitalismus je existenční rezignace a definitivní přijetí pudovosti ve smyslu, že základem člověka je hromadit. Nic proti tomuto postoji nemám v případě, že bude umožněn jako životní alternativa a nikoli jako obecná doktrína. Chci dobře bydlet a vydělávat ZÁSADNĚ z důvodu, že vychovávám děti, tedy JEN KVÚLI nim, aby měly možnost startu ze společenského standardu. Tedy aby si následně samy mohly VOLIT svou formu existence, až získají sociální základ. Subjektivně a jako dospělý, MIMO vazbu na vlastní rodinu z prosté logiky upřednostňuji tvrdý minimalismus (je mne možno napadnout přes nelogické kouření – souhlasím), který už sám o sobě generuje čistotu a využití předmětů i prostředí do maxima. Pro JEDINCE je tato forma existence prostě nejen že absolutně logická, ale i obecně zcela racionální.

Svinská, společenská výchova dneška, natvrdo lhající mentálně prostším lidem, že soudobě určený komfort je základ, mne uráží už mnoho let. Toto obecné tvrzení je jen sebeochranný mechanismus, doktrinální produkce mající fixovat současné hodnoty a nepřipouštět alternativ. To je ostatně důvod, proč stále vřískám, že žijeme v kompletně fašistickém prostředí i přes fakt, že máme relativní svobodu slova. Možnost projevu totiž JE určující až pro ty, co mají ve své debilní lebce usazeno, že žít konvenčně a v rámci eurostylu je košer. Ti, nikoli po akceptaci této myšlenky, ale z důvodu že nic jiného v lebce neumí zformovat, skutečně na svobodě slova trvají a je pro ně určující hodnotou. Je to nesmysl, protože určující je jedině bezpečí pro výchovu dítěte a možnost nasycení, což jakkoli nepředpokládá eurostyl, ale zcela pochopitelně nabízí i možnost racionálního minimalismu.

Je zoufalé, jak moc jsem obklopen masou lidí, kteří mají geneticky dodanou možnost k širšímu přemýšlení, ale z loajality ke konvenčním hodnotám uzavřeli své myšlení do předem daných a pevných mantinelů sociální doktríny. Bohužel toto sevření je opět pochopitelně nutí bagatelizovat takové alfa společenské trendy, jakým je porodnost, stárnutí populace a rostoucí impotence. Všechny tyto informace se podávají samostatně a ošetřené kulantním slovníkem, s cíleným hledáním pozitiv. Neexistuje prostě nikdo fundovaný, kdo by stručně a jasně napsal: vymíráme a nemáme perspektivu. Je to FAKTICKÝ postoj a nic to ani nedeklasuje, ani nemodifikuje. Je to objektivní trend, tvrdě podporovaný právě kapitalismem v jeho orientaci na individuální hromadění pro udržení středostavovského standardu (většinově) a pro prodloužení si penisu přes bohatství (menšinově). Současný systém ani v nejmenším nereflektuje faktické problémy společnosti a u případného čtoucího jsem zcela připraven na ironickou reakci: „To se máme přejmenovat na První Porodní Republiku, nebo co?“ Ono totiž systémově bohužel ano, něco v tom smyslu, protože když etnikum - a teď se pohybujeme mimo vaši upocenou soudobou doktrínu – není schopno sebezachování a vymírá, tak je to až živočišný ukazatel jasně biologického záporu, který nemůže odiskutovat žádný z těch vylízaných pravičáků, i kdyby měl kravatu až ke kolenům.

V alespoň dílem racionálním státě by existoval segmentový tlak na podporu rodící rodiny. Kapitalismus by byl klidně tolerován pro ty, kterým fakt nebylo z húry dáno a ti by se mohli věnovat svému oplácávání se pomýjivostí zcela v obecné toleranci. Ale ve stejné hladině by měli a musí být uznáni i ti, co se živočišně spontánně a NAVZDORY tomu diktátu zhovadilých Nečasovců rozhodli nerespektovat vládu a vydat se po dřevních, biologických kolejích předcházejících generací, tedy fixují se na vícečetnou rodinu. Jedině TI totiž dosavadně alespoň zbytkově zajišťují obnovu etnika, které tvořím samotnou podstatu toho stáda nemyslících idiotů, jemuž se říká Češi a které je současnou vládou spravováno – zcela nekompetentně.

Následně rodina přijímající existenční minimalismus na základě nutnosti rozprostírat příjmy mezi VÍCE lidmi (takto kompenzujíc), logicky a pochopitelně stojí naprosto nad každým, kdo se programově rozhodl vyměnit svou geneticky expandující potřebu za materiální profit. To je absolutní fakt a souběžně vysvětlující PROČ je dnešek tak neuvěřitelně tupým systémem pro duševně retardované. Fertig...

 

Subkulturní zášleh, zcela nesmyslně, leč stále udržovaný infantilní množinou romantických hysteriků. Výskyt tohoto módního subtrendu je však jasnou známkou jeho sociální relevance, tedy skutečnosti, že je řešením pro schématicky funkční jedince spojující minulost s budoucností. Paradoxem následně je, že všichni jeho současní příslušníci jsou zmatení pologramoti, chápající jen jeho soudobou, vizuální unifikaci. Tento text tedy vzniká proto, aby pateticky módní skot věku zpravidla nízkého pochopil, k čemu se to vlastně hlásí.

Spojení ‚cyber-goth‘, česky ‚kyber-gotik‘ by teoreticky měl být definicí vnitřního stavu mysli, kdy jakýkoli oděv k názoru samozřejmě nepatří. Stejně jako u punku nabourávajícího aktuální hodnoty je i cyber-goth hodnotovou klasifikací, abstraktním rozměrem, od něhož se odvíjí projev vůči vnějšku. Nakonec jak punk, tak cyber-goth mají svou spojnici v potřebě odmítat společenskou doktrínu, takže je možné klidně spojení: cyber-punk-goth, lépe však goth-punk-cyber ve smyslu minulost-současnost-budoucnost. Gotika, jako umělecký směr gradující ve středověku a v novověku přecházející do neogotiky je rysově označován za ‚oslavu barbarství‘. Fakticky jde o lpění na dřevních hodnotách snad až animální konfrontace, tedy hroty v architektuře a apel na realitu v ostatních směrech. Gotika v celku je primitivismus chápaný pozitivně. Oproti tomu ‚cyber‘ je moderní výraz zahrnující vědeckou perspektivu, či technologický trend do budoucna. Trend, či potřeba překonat současné poznání a směřovat k vyšším, technologickým metám. Pokud začleníme i punk, tak tam jde o sociální revoltu směřující ke gotice, tedy opět o neochotu podléhat trendům nastoleným společenskou módností. Punk se tedy nevrací k základu jako gotika, reflektuje současnost. Výsledek: goth-punk-cyber, v ideálním případě nejširší možný názor člověka, stojící na nejfunkčnější biomechanice, že změna je přijímána až po jejím zpětném ověření. Změna se musí prosadit svou funkcí a nesmí být diktována. Salve přirozenému výběru.

Puberta je životní polohou, kdy zdravý organismus nejvíce prahne po spárování se a začlenění do kolektivu. Podléhání módním trendům je tak v této periodě nutnost, takže výskyt aktuálních cyber-gothů je pochopitelný. Nakonec je i pochopitelná jejich neochota jakkoli pochopit podstatu názoru, k němuž se hlásí, protože puberta je formováním své expozice vůči vnějšímu světu, tedy před rozměrem názoru vždy stojí vizuální poplatnost. V oděvu z černé kůže, barevném číru a futuristickém respirátoru porozumění prostě není, tedy tato kombinace vzhledu je pouze zajímavá pro svou minoritu, či netradičnost. Drtivá většina cyber-gothů na tomto také skončí, neboť si užijí hormonálně vyhrocenou periodu mezi 14 a 19 rokem, aby se z nich ve dvaceti stali tloustnoucí degeneráti poslouchající Queen. To je přirozený vývoj a nic proti ničemu.

Přeživší cyber-goti pak pokračují v budování svého poznání a postupem času se stále víc a víc oddělují od dynamického vývoje společnosti, tedy směřují k individualistickým existencím kombinujícím lpění na barbarském (neodawinismus) s kombinováním futuristických, sociálních vizí, stále však respektujících předcházejícího Darwina. Těmto sklonům se pak říká ‚cyberpunk‘, kdy v dnešních homosexuálních časech dochází už na štěpení sociálně akceptovatelného cyberpunku (produkovaného ponejvíc asia dolls existencemi, což nadšeně přejímá západní svět, neboť jemu tento trend chybí) a ‚dirty cyberpunku‘, což jsou futuristické vize navracející do hry právě neodarwninismus, tedy princip: pes žere psa – přirozený výběr. Dirty cyberpunk není trendy z pochopitelného důvodu, neboť je postaven na násilí a dnešní společnost je kompletně orientovaná na potlačení veškerého násilí, od verbálního až k pohlavnímu. Dnešek je esencí perspektivně destruktivní pacifikace, neboť z člověka zůstane chudokrevný, impotentní idiot neschopný základních úkonů, závislý na dodávaných prefabrikátech.

Logické sklony k anarchii jsou pak u post cyber-gothů, tedy u praktikujících cyberpunkerů s inklinací k ‚dirty‘ jedině logické, neboť v momentě, kdy extrahujete poznatky z minulosti a aplikujete na budoucnost, zjistíte, že současný svět je neuvěřitelně nudný a sprostý, plný lidí zoufale fixovaných na kompletně nepodstatné triviality v podobě, kdo je jejich prezident, nebo koho mají volit. Žít okamžitou politikou je vhodné pro nefungující mozek, který jednoduše nemá širších alternativ a v potu tváře pochopil základní principy dnešního dne. Paradoxně je to opět většinové zformování, neboť drtivá většina lidí nemá potenciál k nadčasovému propojování souvislostí a většinou jsou to ti zoufalci, co Queen poslouchali už v patnácti, protože v rádiu říkali, že se to má. Jednotky poplatné sociální doktríně, pilíře společnosti, lidé s nimiž není možné polemizovat – hardcore dogmatici.

Cyber-goth JE dobrý start pro budoucí komplexní existenci, v případě, že ten kdo se pokouší polechtat názor pochopí a rozvine ho. V opačném případě bude moci zavzpomínat o dekádu později, jaké byl hovado s maskou na ksichtě a barevnými vlasy, když mu bylo patnáct. Life is izy:)

 

Jsa relativním veteránem českých mainstream blogů, srovnám místní bastl s exponovanou elitou. Z mozku okamžitě vytěsňuji blogy kolem hrůz jako jsou Lidé.cz a podobný emo teen bordel, protože narazit na srdíčková zvěrstva plná zdrobnělin je hodno leda pokročilých pederastů. Ostatně bude mi čtyřicet, takže poplatný svému věku vše pod třicet považuji za mentálně vykotlanou svoloč žijící pouze asijskými trendy a všechno nad padesát za technicky mrtvé. Pohled na svět se s věkem mění, takže nemám nejmenší důvod předstírat homosexuálního demokrata bublajícího tolerancí. To nikdy. Aktuálně zlatý střed a lehký post vrchol biologické křivky. Nelhat si je základ.

Tedy...nakonec mi vychází za jediný funkční systém v Čechách servis z Němec (...ano, zde je významné chvilka ticha, aby si český pazneht uvědomil, že jediné použitelné tuzemsky mu v tomto směru poskytuje Germán....ano, ten Germán, co tu nedávno jódloval pod taktovkou Hitlera a kopal Čecha do hlavy přes nucené práce...), protože tuzemsky se dá blogovat jen na pravicově bulvárním iDnes, nebo na konzervativně katolických Lidovkách. Což je ale paradoxně stále jeden a tentýž systém, protože tištěné média pro Čechy ovládají čtyři německé rodiny. Najděte si pojem ‚Mafra‘ online. Objektivně se tedy dostáváme ke zjištění, že čeští blogeři rádoby elitní kategorie (oplácaní tituly vpřed i vzad) ventilují svůj názor na platformě v majetku Němce...a ten už si ohlídá, aby se kolektivní názor ubíral tím správným (pro něj vhodným) směrem. Jistě, tamní blogeři si toto neuvědomují, neboť se koupou ve vlahé kolektivitě a ohmatávají se s okolím. Je jim jedno, že na ně z hůry hledí temná tvář historického nácka, jsou šťastní ve svém hlazení si mentálních partií. Zvířátka vedená měkkým obojkem z EU slibu, na něž dohlíží sociální hybridi, tedy jedinci lavírující mezi češstvím a trendy kosmopolitností, co mají sice štempl zrodu v naší skvrně, ale názorově jsou již za hranicemi. Pro mne tedy určitě, hehe:)

Je mi líto, ale v krajní ironii a v rámci skrytého smíchu prostě musel vzniknout tento buditelský blog jednoho muže, neboť osobně se necítím povinován trpět loajalitou k nikomu z okolních zemí. Nestihl jsem být komančem za socíku a vložit si do mozku obdiv k Rusovi. Po sametovém smrkanci jsem ale už natolik dospíval, že prostředí se nepodařilo vložit mi obdiv k druhé straně: ke konzumnímu trendu táhnoucímu se právě z Němec až tam, kde žije westernový Sam se žvýkačkou. Zůstal jsem stát osamocen a v politickém prázdnu, tedy jsem si mohl konečně uvědomit, že Češi jsou strašlivé svině povahou, ale v jádru nejsou tupí. Slované jsou lemplové, jistě, baví je se povalovat a jasně jim chybí jinde obvyklá siesta. Přesto ale i navzdory tomuto etnickému založení mají sklony přemýšlet víc, než akném zarudlé čelisti jednodušších Germánů, kteří umí zabrat rukama a právě díky oné absenci vyššího myšlení věří na řád a pořádek. To ostatně naši katolíci také...

Toto je prostě vyloženě český blog, až do morku kostí, logicky se vysmívající snahám okolí mě (nikoli Čechy) měnit a generující v humoru nasazený patriotismus, který by měl jasně připomínat fašismus, protože ten je přeci strašidelný, ne? Lidé se ho bojí, démonizují ho a vůbec k němu přistupují v kompletním nepochopení, tedy ano, tohle je nacistický blog s pravidelnými negry umisťovanými pod texty, protože ty mám fakt rád. Až takový nácek já jsem. Černochy prostě poslouchám od mala a nehodlám s tím nikdy skončit, protože nacismus je legrační, skutečně, ale je to trend. Oproti tomu fakt (opak trendu) jasně říká, že neexistuje sorta člověka, která by měla být upřednostněna na jakémkoli základě. Jasný. Ale proč to gumám říkat nahlas, když se umí tak rozpálit, když je škádlíte, že? Ichichichi....

TAKŽE! Nyní popatřete na technická fakta zdejšího super bastlu:

a) Blogový text může vytvořit jen registrovaný, protože po nejjednodušší formě registrace a jakkoli NETRVAJÍCÍ na skutečných, osobních údajích, objeví se vpravo nahoře tlačítko DASHBOARD (které bude co nevidět přeloženo na ‚PUBLIKUJ‘). Nemáte povinnost uvádět své pravé jméno, mailů může mít každý kolik chce a zatím není nastavena žádná captcha, plus rozhodně nemáte povinnost uvádět svou tvář. Internet není zbrojní průkaz, internet je otevřená platforma a jako taková musí být chápana. Když někdo volí raději anonymitu, či přezdívku – mělo by to být chápáno. Registrace je tedy OPAKEM okolních serverů: nesnaží se z vás získat ani ty nejzákladnější, osobní údaje. Pokud zvolíte svou skutečnou identitu, je to jen známka hrdosti na váš původ a toho si cením. Proč já píši pod přezdívkou pak? Protože bohužel jsem vlastníkem tohoto serveru, patří mi doména, tedy já jsem vždy udán kompletními údaji. Musím mít za toto místo zodpovědnost, což se mi ale vůbec nelíbí, protože nesnáším dohlížet na druhé, neboť mám dost práce s věcmi vlastními. Jasný...

b) Server nemá a programově mít nebude žádný další obsah, než čistý prostor na myšlenku uživatele, protože všechny ostatní blogy jsou spojeny s nějakou dominantní aktivitou a třeba v rámci Mafry je smysl blogu v navyšování uživatelské základny komerčního serveru, plus možnost placených redaktorů vytěžit postřehy plebsu bez jejich svolení, neboť na popud blogu se objeví článek verbálně modifikovaný tak, že na první pohled nemá spojitost s žádným blogem. Zároveň jsou ostatní blogy vždy přímo propojeny s tímto obsahem, takže blogující je vizuálně stimulován tento komerční obsah navštěvovat a aby toho nebylo málo, získává bloger zpravidla ještě nějakou agresivní, blikající reklamu nutícího do náhledu na věc, kterou ale skutečně nechce. Tomu všemu se zde chci vyhnout, takže opět: žádný hlavní obsah, žádné reklamy, žádný trend. Může zde psát jak fanatický klerikál, tak destruktivní anarchista, já prostě NEMÁM oblíbenou množinu, kterou bych zde chtěl vidět v první řadě. Mě jsou lidi celkem jedno, mě jen baví smolit si vlastní blogy. Veřejné i neveřejné, viditelné jen registrovaným, to si volí každý sám...

c) Viz. bod b. NENÍ zde žádný trend, takže možné je psát naprosto o čemkoli, kdy k praktickému servisu a pomoci slouží následně fórum, které je čitelné opět i neregistrovanými z venčí, ale ti stejně jako nemohou blogovat, ani komentovat, nemohou přispívat ani do fóra, dokud se neregistrují. Jde o to, že když se najde nějaké pako, kterého zneužívá strýček a bude si chtít vyventilovat frustraci koncentrovanou vulgaritou, mohl by v případě kompletně veřejného přístupu spamovat cyklicky sprostotu všude. Když je registrovaný, tak může sice také, ale pak se už nechá zastavit přes odblokování IP ve víře, že ne každý takovýhle imbecil umí používat proxy...

d) Je snadno nasaditelný i vnitřní realtime (v aktuálním čase) chat, který však v současnosti postrádá smysl, neboť samomluvu si mohu užívat verbálně a nemusím si jí ještě psát. Ono já dosud nevím jak moc chci další uživatele na tenhle servis, protože mám logické vědomí, že s aktivitou roste i administrativní zátěž a jestli něco nechci, tak je to řešit dotazy těch, co se neumí zorientovat. Nakonec ten server jednoho muže vůbec není špatným řešením, protože takhle jsem free as bird a to ve mě vyvolává libé pocity.

Nakonec...je to prostě tak: čistý server jen s čistou možností sumarizovat svůj okamžitý názor pro sebe, či pro druhého a jemu ho takto odeslat. Výhodou blogu od mailu je, že takový text je dostupný i dalšími mimo mail list a pokud píše člověk nedogmatický, má možnost přes veřejně přístupný blog získat i názor podobně smýšlejícího člověka, o němž dosud nevěděl. To je pozitivum blogu oproti cíleným mailům. Pak pokud se mentálně vyroní zde, není spojován s žádným zázemím. Nepublikuje na žádném bulvárním, politicky orientovaném, či podprahově komerčním serveru, je to opět...ideově čisté. Jako vše zde...cya! ;)